Každý odpovědný majitel psa chce pro svého miláčka to nejlepší. Existuje několik věcí, které psi nemají rádi, a přitom je nevědomky děláme. Přinášíme vám tipy, jak se zbavit nejčastějších chyb, bez kterých by se čtyřnozí parťáci rádi obešli.

1. Venčení pejsků, aniž by si mohli očuchat okolí a ostatní psy

Mezi venčením a “venčením” může být velký rozdíl. V prvním případě se jedná o procházku, kdy je pejsek naučený poslušnosti na vodítku, a při pobytu venku si může na určitých místech vše do libosti očichat a očurat. Ve druhém se bohužel jedná o případ, kdy nezvládnutý pes táhne jak o život, a k tomu jej majitel nepustí k jiným psům, natožpak pořádně prozkoumat terén. Přitom poznávání nových pachů a vjemů je pro psy velmi důležité! Nejenom tím objevují svět, a zaměstnávají mozek, ale je to také součástí jejich sociálního života. Psí čich je totiž jejich nejvyvinutějším smyslem, a  zajímavé pachy jsou pro ně něco jako příjemný svit slunce pro majitele. Potřeba komunikace s dalšími jedinci je stejně důležitá jako u lidí. Když je o tyto aktivity připravujeme, bereme jim velký kus jejich života.  Věnujte tréninku poslušnosti svého pejska na vodítku patřičný čas, a nechejte jej kochat se okolním prostředím a podněty. Bude vás za to milovat!

2. Více mluvíme, než používáme řeč těla

Lidé jsou obzvláště ukecaný živočišný druh, v porovnání se psy. Milujeme konverzace, jsme na to vokálně uzpůsobeni a patřičně toho využíváme. Mluvíme dokonce na naše mazlíčky, i když si přitom neuvědomujeme, že nerozumí většině toho, co říkáme. Psi dokáží rozeznat některé slova, které pochytili při výchově – jdeme, míček, jídlo, kamarád – a některé plemena zvládnou dokonce mnohem více, např. border kolie. Pro psy je mnohem důležitější zabarvení hlasu, a úplně nejvíc řeč našeho těla, ze které hravě pochopí, jak se cítíme. V mnoha případech naše pocity vnímají lépe, než my. Bohužel je také dokážeme zmást povely, které jsou protichůdné našim postojům, a zmiňované řeči těla. Například povel “ke mně” doprovázený agresivním hlasem a gestikulováním, to není pro psa zrovna pozvánkou k poslechnutí. Avšak ten samý povel, zvolaný radostným hlasem, a mírným podřepem, je pro jasným signálem, aby přišel. A rád to také udělá! Zkuste si nastudovat “konějšivé signály“, a jeden den komunikovat se psem téměř beze slov, pouze pomocí této psí řeči. Budete sami překvapení, jak bude tato společná komunikace intenzivnější. A jak jsou slova v mnohým případech zbytečná.

[irp posts=”6885″ name=”Reflexní vodítka pro vaše (menší) čtyřnohé parťáky!”]

3. Přicházíme k cizímu psu a přitom se mu díváme do očí

Fotografie: 123RF.com

Oční kontakt je velmi důležitý. Je to způsob, jak navázat kontakt, vyžádat pozornost, anebo také vyjádření dominance. Dominantní jedinec při setkání hledí svému sokovi přímo do očí, zatímco podřízený pes pohledem uhne. V posledním případě může být dlouhé zírání psovi nepříjemné, a znervózní.  Jak by se vám líbili, kdyby k vám přicházel naprosto cizí člověk, a nepřetržitě by se na vás díval? A tak přesně se cítí i někteří psi. Pokud se díváte cizímu psu do očí bez mrkání, zatímco se k němu blížíte, můžete se i usmívat, anebo povzbudivě na psa mluvit, ten to však bude považovat za akt dominance, anebo až agrese. A bude reagovat buď podřízeně – podívá se jinam, zavrtí ocasem, lehne si na záda, anebo může začít couvat, případně štěkat. Každopádně pro většinu psů takové situace nejsou příjemné, a pokud chcete pejska pozdravit způsobem vyhovujícím vám oběma, přijděte k němu nakloněni na stranu, s mírně odvrácenýma očima, a mluvte jemným, spíše tišším hlasem. Taková řeč těla psovi srozumitelně naznačí, že nejste nepřítel, ale kamarád, který neznamená hrozbu. Dotyčný pes si možná nebude chtít hrát, anebo se nechat pohladit, ovšem alespoň jej nevystrašíte, a nevyvoláte defenzivní, anebo agresivní reakci.

4. Objímáme svého psa

Fotografie:  123RF.com

Pokud se rozplýváte nad roztomilou fotkou k této části článku, tak vězte, že většina psů objímání nemá ráda. Zatímco u lidí tento akt signalizuje lásku, přátelství, radost a důvěru, u psů položení packy na záda znamená dominanci, asertivitu a snahu o kontrolu. Podle Patricie McConellové, významné americké expertky na psí chování, nepatří objímání mezi psí chování, jako například očichání či vrtění ocasem, a pro některé psy může takové chování znamenat dokonce hrozbu. Někteří psi toto chování tolerují s laskavostí sobě vlastní,  ostatní mohou vysílat konějšivé signály, aby tato aktivita ustala, a někteří dokonce výstražně zavrčí. Obecně platí zásada, že cizí psi se neobjímají!  I když váš pejsek nesnese obejmutí, protože to pro něj není přirozené, neznamená to, že vás nemá rád. Dopřejte mu místo toho jinou mazlící aktivitu, například podrbání za uchem, anebo na bříšku.

5. Dělání naschválů

Tohle by měla bý naprosto samozřejmá věc, jenže podobné případy se stále vyskytují. Mnoho lidí si myslí, že je vtipné, sahat psovi na ocas. Zejména mému Bojkovi, který jej má huňatý, a zatočený nahoru, se toto děje několikrát do týdne. Cizí lidé prostě neodolají a bez zeptání mu na ocásek sáhnou. Ovšem takové gesto psi nesnáší, a pár jedinců na to může reagovat tím, že se po původci oné nemilé činnosti oženou. Taktéž provokování štěkajícího psa napodobováním štěkání, divokým gestikulováním a křikem. Tahání psů za ocas je už dlouho považováno za nepřípustné, ale i dnes se najde pár jedinců, kterým to připadne jako sranda (viz video).

Autorka videa: Petra Forštová

Jednoduše řečeno – nedělejte psům věci, které nechcete, aby dělali lidé vám. Jsou to citlivá zvířata, a mají stejné pocity jako my, lidé. V opačném případě se může stát také to, že budeme za naše nepřístojné chování odměněni “zubatým razítkem” od některého méně tolerantního jedince. Z toho pak vznikají fámy o tzv. agresivních psech, bojových plemenech, a podobné nesmysly. Přitom je vše záležitostí správné komunikace, kterou někdy neprávem opomíjíme.

Titulní foto: hair 5 with dog od OfirAbe